

Ješua vyrostl, dospěl a nezadržitelně míří k cíli svého poslání, jakkoli je jeho cesta bolestná, těžká a mnohdy pro něho samého nepochopitelná. Začíná jeho pouť od města k městu, kázání pod širým nebem a stále se zvětšující houfy příznivců. To všechno samozřejmě dobře známe. Avšak „bezpohlavní", vždy dokonalý biblický Ježíš z kostelních soch se tady stává plnokrevným, vášnivým mužem, který se zamiluje (ne jednou) a nakonec, jak je ostatně v životě běžné, se ožení.
Očima jeho ženy Myrai (Máří Magdaleny) sledujeme překotný spád událostí. Ač jsme to všichni nesčetněkrát slyšeli vyprávět, všechno najednou působí naprosto neotřele. Stará dogmata se mění v naprosto jiný, ohromující příběh. „Světci" mají často do svatosti daleko, takže se můžeme jednou rozčilovat nad hroznou povahou Kéfy čili sv. Petra a podruhé se smát pubertálním nápadům Myraina mladšího bratříčka, ze kterého se nakonec vyklube světoznámá biblická postava. Dozvíme se, jak to bylo s Jidášem a staneme se svědky ukřižování i neobvyklého zmrtvýchvstání. Je to tragické, je to humorné, erotické, mystické i hluboce lidské.
V poslední části strhující trilogie ostře vystoupí do popředí rozpor mezi křesťanstvím (které později ovládlo svět jako římskokatolické vyznání) a původní gnostickou verzí, která dnes už téměř zanikla. Všechna tajemství Boží budou odhalena, bez ohledu na to, jak jsou hrůzná a šokující, a Ješua se konečně setká se svým otcem - přestože i tohle se odehraje trochu jinak, než bychom čekali...
Ješuovi je šestnáct a jako každý mladý muž v každé době se bouří proti všemu, co jej omezuje, ať je to autorita dospělých nebo nadvláda Říma. Se svým nevlastním bratrem Jochanánem (což není nikdo jiný než pozdější Jan Křtitel) uteče z domu, od své matky Marjam a jejího přítele Egypťana Merikarea, jehož dcera odmítla Ješuovu nabídku k sňatku... Nelehké dospívání nevšedního mladého muže v zemi drcené římskou okupací je i přes propast času podobné citovým i duševním zmatků dnešních teenagerů. K tomu se přidává dědictví jeho tajemného původu, mystické založení a nesmírná touha po poznání.
Myslíte si, že v bibli a v evangeliích už se nedá najít nic nového? Máte naprostou pravdu, protože všechno, co se v nich skrývá a co autorka nyní vynáší na světlo, je naopak velmi a velmi staré.
Všichni samozřejmě známe barvotiskové obrázky Svaté rodiny: vždy dokonalou Pannu Marii, vlídného šedovlasého Josefa a žehnající Jezulátko. Ale přiznejme si: Kdo z nás tomu opravdu věří? Koho z nás nikdy nenapadlo, že za dogmaty a ustálenými představami se přece musejí skrývat živí lidé, se všemi svými přednostmi i slabostmi? Dovolme jim tedy, aby před námi ožili a pozvali nás do svých spletitých, napínavých, vášnivých, heroických i temných příběhů.
Obraz unylé Panny Marie jedoucí poklidně na oslíčku se mění v neuvěřitelnou pouť dívky Marjam, svobodomyslné bytosti vzpírající se krutým zákonům tehdejšího Izraele i vnucenému manželskému svazku. Nic není tak, jak jsme slýchali, a přece je nám všechno nesmírně povědomé. Melichar, jeden ze „tří králů", které známe z renesančních obrazů i lidových betlémů, se jmenuje Merikare a je učitelem v Alexandrii. Právě on pozve Marjam do Egypta, kde události naberou neuvěřitelný spád. Proti nelítostnému židovskému bohu zde stojí odvěká bohyně Isis, jejíž mystéria nečekaně obestřou i mladou matku. A proti síle lásky - božské i lidské - jsou odedávna všichni bezmocní...
Vynucený návrat domů, do zapadlého Kafarnaum po boku nemilovaného manžela, láme Marjam srdce. Merikarea už zřejmě nikdy neuvidí... Sílu žít jí dodává její syn Ješua, který po svém tajemném otci zdědil nejen břitký rozum, ale i nezvyklé schopnosti.
Na konci prvního dílu trilogie jej opouštíme jako vzdorovitého šestnáctiletého mladíka, abychom se s ním v druhé části, nazvané Syn člověka, setkali znovu a provázeli ho na cestě k odhalení strašlivého tajemství...
jako vzdy lehce opsana slova z obalu knihy..a ja snad jen dodavam, ze kdyz uz nic tak tuhle knizku prectete jednim dechem..a v tech lepsich pripadech se vam zalibi..a rozhodne vas necha premyslet mnohem vic o vecech..ktere jsem treba ja driv absolutne odmitala..no a ted...jak rikam..donutilo me to zamysleni..a ted alespon opet mam chut zjistovat veci ko kterych nic nevim..







Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechci jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek.

LOVE STORY POD DEKOU
Komiks jako soukromá životní inventura
Když nad tím přemýšlím, je strašně jednoduché udělat komiks po vzoru receptury Craiga Thompsona. Člověk si s trochou nadsázky může pomyslet: "Vždyť to by dokázal snad každý!" Je to paradoxní, ale podobný povzdech by se zároveň dal povýšit na poznávací znak pro geniální díla. Scénář komiksu jakoby vycházel ze základní poučky pro začínající spisovatele: "Tvořte o tom, co nejlépe znáte." Pod dekou je autobiografií Thompsonova zatím poměrně krátkého života, nic víc a nic méně. Žádné životní kotrmelce zaviněné válkou, svérázným způsobem obživy, přílišným cestováním nebo podobnými lapači efektních dobrodružství. Autor předkládá příběh, který v různých variantách dá dohromady každý z nás, a právě proto dokáže tolik zaujmout - vypráví o svých rodičích, sourozenci, o milostném vztahu, školních letech, pozvolné proměně dítěte v teenagera a dospělého. To všechno už bylo zpracováno nekonečněkrát, ale svou povahou se jedná o věčná témata. Totéž platí o černobílých obrázcích, které dokonale slouží vyprávění, aniž na sebe příliš strhávají pozornost. Jak jsem už napsal - dokázal by to každý. Vypadá to nesmírně jednoduše, prostě si vzít tužku a "z voleje" během pár hodin přenést své vzpomínky na čtvrtku…
Prostota ve scénáři a lehkost v kresbě může však být stejně těžce nabytou devizou, jako schopnost udržet na uzdě komplikovaný příběh plný fotorealistických ilustrací. Pod dekou je podobně rozsáhlé dílo jako bbartovské opusy Z Pekla nebo Strážci (má hodně přes 500 stran), ale narozdíl od nich má vlastně jen jednu přehlednou linii vyprávění a využívá mnohem méně psaného slova. Právě proto příběh, i na poměry svižných komiksů, tak rychle "vodsejpá". To si plně uvědomíte, až se budete neúspěšně snažit od komiksu odtrhnout. Přitom to samozřejmě není žádný mělký příběh - ne nadarmo je na přebalu Thompsonova grafického románu otištěn názor Neila Gaimana, že komiks Pod dekou považuje za zřejmě nejlepší dílo svého druhu od Jimmyho Corrigana!
Dílo výtvarně stojí jen na černé a bílé barvě. K navození patřičné atmosféry se nebojí zhmotňovat emoce do kreseb různých démonů či andělů, ve své práci používá prvky ornamentu. Jedním z klíčových témat Blankets je duchovní stránka života. Ve vzpomínkách Craiga Thompsona je naopak právě duchovno (konkrétně náboženský fundamentalismus jeho rodičů) onou těžkostí, kterou mladý Craig řeší. Křesťanství se - z hlásané cesty k přijetí sebe, druhých i Boha - paradoxně stává v tomto konkrétním případě překážkou.
Vyprávění Craiga Thompsona je spíš melancholické. Lék na svazující víru a zmatky dospívání najde hrdina v lásce k dívce Raině. Popis jejich vztahu dominuje prakticky celé knize a vrcholí několikadenní návštěvou Craiga u rodiny jeho milé, jejíž rodiče zvažují své manželské problémy řešit rozvodem. Tak má podle mě vypadat dobře rozehraná zápletka a určitě ji nezkazím tím, že budu pokračovat v jejím odkrývání.
Craig: "…roje elektronů přeletovali mezi našimi těly tam a zase zpátky, jako kdyby uvízly v jedné kleci…"
Craig je normální kluk z trochu chudé rodiny. Spolu s mladším bráchou a přísnými rodiči bydlí kdesi v americkém Wisconsinu. Hodně kreslí, ještě víc věří v katolickou církev. Kdyby nevěřil, rodiče by ho už nějak přinutili. Craigův bráška se jmenuje Phill a Craig na něj má málo času. Později v dospělosti si spíš vyčítá, že „ho nedokázal ochránit“.
Obrazový román pod dekou je zajímavým příkladem zdařilé kamufláže. I když stále zůstává comicsem, forma je na hony vzdálená pestrobarevným akčním opusům plných výjimečných osobností s důležitým posláním. Na pohled vcelku banální příběh by v románové podobě zaujal nejspíš jen málokoho. S obrázky, to je jiná!
Přitom to není úplně nekomplikované ilustrované počteníčko. Kresba sice hned od první stránky navozuje atmosféru veselé dětské pohádkové fantazie. Ale už vzápětí se objevuje náznak něčeho temnějšího, dokonce tragičtějšího. Něčeho, co poznamenalo životy obou bratří navždy a s čím se současná společnost snaží ze všech sil bojovat.
Na Craigovi se navíc podepsala přísná puritánská výchova, s níž byl konfrontován nejvíce v období puberty. Dostavila se první láska v podobě éterické Rainy a, jak už to u prvních lásek bývá i první pochybnosti, které postavily celé jeho dosavadní přesvědčení na hlavu. Craig Thompson se zpovídá z vlastních, i méně příjemných zážitků.
S láskou i výčitkou vzpomíná na rodiče a vzdává hold první ženě svého srdce. Současně zvládá jedním dechem kritizovat dogmatické prostředí amerického maloměsta a okrajově popsat skvělé šílenství, jež na počátku 90. let vypuklo pod jménem grunge. Nic z toho nedělá okatě, ale o to poetičtěji. Pod dekou je správná volba pro dospělé comicsové čtenáře.
Quote: "...but I knew I wasn't competing against him, but against myself--against my own clumsy humanity that had lost synchronization with the earth. In that sense, I always lost."
„..ale já vím že nebudu soupeřit proti němu, ale proti sobě..proti mé vlastní neobratné lidskosti, která ztratila synchronizaci se zemí. V tomhle smyslu..jsem vždycky ztracený.“
- no jak jste si urcite sami vsimli..tak jsem to nepsala ja sama..ale půjčila sem si to od nejakyho chlapka co pise recenze..aby to co o te knizce mam davalo aspon nejakej smysl..ale je to spojeno z vice clanku..par věci vynechano a tak..takze uprava je moje.. :)
Cetla sem nedavno..tahle knizka je napsana komixovou formou..a je naprosto uzasna..ja ctu desne pomalu ale tuhle sem zvladla za jednu noc.. i kdyz ma kolem 600 stran..proste se nedalo odtrhnout.. :) Je to pribeh jednoho ted uz dospeleho muze,...od uplneho zacatku..prvni laska..znate to..proste vsechno..nadherne je to vsechno nakresleny..rekla bych ze je to v urcite nalade mnohem lepsi..cist si obrazky nez nekdy cist jen ty slova..takhle je to mnohem..."zivejsi" .. nevim proste se mi moc libila..a proto tu ted je...
Na konci byla jedna uzasna veta..s peknyma obrazkama...pokusim se je jeste sehnat nekde na netu..ale uvidim jak budu uspesna ..kazdopadne..ta veta tu musi byt...
Je to tak uspokojivé, zanechat stopu na prázdné ploše. Zmapovat, kudy jsem šel...
...bez ohledu na to, jak je to dočasné.
| březen 2010 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | - | - | - | - |