Jsem predpokladala, ze moje v podstate krizova situace je zvladnuta a pro me uz zcasti prekonana.. Tudiz jsem necekala, ze uz bych nedokazala nezadrzet slzy, necekala jsem ze se budu zase hroutit..
nejspis jeste poradne neznam ani sama sebe a proto se mi to opet vymklo z ruky.
Vcera se Marcelka stehovala z naseho spolecneho brnenskeho bytu.
Prijela a vsecko bylo v pohode, normalni a jako vzdycky...
Jen proste prijela s velkou taskou...a kdyz sem se vratila ze skoly. Sedela Marcelka na prazdne posteli mezi obrovskyma baglema pod holyma stenama... jeste jsem to porad usedela, verila jsem ze to vydrzim..vydrzela..
Nez prijel jeji bracha  se stehovakem, behem dvaceti minut rozlozil postel a odnesli jsme veci a najednou byla pryc.
A kdyz jsem se vratila do pokoje kde jsme rok a pul stravily spolu a ja jsem videla to prazdny misto a holy steny...
bylo to v prdeli.
Presne tak, jsem vypatlanej magor a vyhotovena macka, ale at jsem se podivala kam chtela porad se mi vynorovaly vzpominky na jakoukoliv ptakovinu co jsme v tomto prokletym pokoji zazily.
Vlastne ani nevim proc to tady pisu, asi ze jsem tu ted sama, cekam az Honza prijde ze skoly a pojedeme domu.
Pristi tyden se nejspis budu stehovat ja,...
A tou nejodpornejsi ironii je, jak priserne jsem se tesila na tuhle chvilku, na den kdy vypadnu z tohoto zaplesnivenyho bytu, kde nemuzeme vylezt z pokoje. V tuhle chvili bych udelala uplne vsechno jen abych nemusela odchazet. Aby mi ta mala blondata tady zustala.
Jenze je pryc, a ja nevim jak dlouho mi bude trvat nez zase vsechno zvladnu do urovne kterou jsem mela pred tou jeji posledni vetou - "je konec.."

Tak...
prave mam za sebou nejhorsi cast prvniho tydne letniho semestru..ktery jsem zacala uplne sama..
Marcika vyhodili a ja doufam ze ji nenastve ze to ventiluju zrovna tady.
Podle ocekavani jsem se po vyslechnuti tehle informace tezce zhroutila..nebot nejen ze ted budu na vsechno uplne sama, nikoho v cele skole neznam, ale navic se ze me pocatkem brezna mel stat v brne tezky bezdomovec...
situace jako vzdy vypadala mnohem hure nez se mi zda ted...
nejpis mam kluka na ktereho se asi muzu spolehnout...uz treti den se mnou bydli v nasem pokojicku a nechce me jeste kopnout nekam...
v pondeli prestupuji na koleje..a ve skole sem poznala dva novy lidi...
i kdyz mam porad chut rvat a utikat co nejdal to jde...
jeste rok a pul to pretrpim..a snad se vsechno nejak zvladne...